Pokračujeme v obětinách bohům. Obětovali jsme konkrétně Ódinovi, Thórovi, Frigg a Heimdalovi. Začínáme pomalu ztrácet štěstí, útočí na nás okolní země, kterým jsme předtím vyplenili spíže a truhlice. Asi se jim to nelíbí, ale přece platí, že co si vezmeme, je naše! Jsme zkrátka silnější než oni. Otravný stařešina, o němž nikdo z nás neví, kde se tu vzal, pořád moralizuje a hudruje, že bychom neměli útočit nadále na okolní země. Nikdo z nás nechápe, jakým způsobem si představuje získávat veškeré bohatství, které potřebujeme, abychom žili luxusním životem, který si zasloužíme!
Nicméně dnes se spojili Frankové, Maurové a Sasové, poslali předvoj, aby nám ukázal, co nás čeká, když nevrátíme, co je po právu naše. Dali nám třídenní ultimátum. Náš král ale prohlásil, že taková přesila už je přece jen trochu moc, a proto se máme jít poradit za věštcem, který zná vždycky odpověď na všecky naše otázky.
Vyrazíme za ním proto hned zítra dopoledne…
